Během středověku lidé v Evropě stavěli místnosti jako rozsíření lihovarů, které byly speciálně navrzeny k susení potravin teplem vnitřního ohně.
Jídlo bylo navlečeno po místnosti, uzené a vysusené. Nedostatek slunečního světla a suché dny znemozňovaly susit potraviny venku a tyto speciální domy vyřesily problém pro lidi zijící v chladném a vlhkém klimatu. V polovině 19. století byl vyvinut proces, který umozňoval susení zeleniny při 105 °F a lisování do koláčů. Tato susená zelenina byla vítaným zdrojem výzivy pro námořníky, kteří trpěli dlouhými plavbami bez čerstvého jídla. Během druhé světové války vojáci při sluzbě na bitevním poli pouzívali dehydrované jídlo jako lehkou stravu. Dnes je známe jako "jídla připravená ke konzumaci" (MRE).
Po válce se hospodyňky nehrnuly do zařazování tohoto kompaktního, ale často bez chuti, jídla do svých kazdodenních kuchařských rutin a dehydratované jídlo upadalo v nemilost. Jako prepper, který je také zahradníkem, bych si přál, aby moje příprava ze spíze přesahovala fazole, rýzi, psenici a vejce v prásku. Dehydratace mé zahradní odměny zaplňuje mezeru po potravinách, které nelze zakonzervovat, a v mrazáku náchylném k výpadkům proudu. Zdroj čisté vody a oheň jsou jediné věci, které stojí mezi mou rodinou a teplým jídlem připraveným z dehydrovaných surovin.
Tato kniha není jen pro zkusené zahradníky, svědomité preppery a odborné konzervátory. Je pro kazdého, kdo miluje čerstvé potraviny a chce se podílet na jejich konzervaci. Aby se dehydratace přizpůsobila dnesnímu aktivnímu zivotnímu stylu, musí snadno zapadnout do vasí kazdodenní rutiny, zabrat co nejméně času a vyzadovat minimální mnozství času na přípravu. Kombinací hromadného nákupu s dávkovými konzervačními sezeními a také účinnou susičkou můzete susit potraviny pro kazdodenní pouzití.